Ozvěny léta


Poslední studentské. Pro mě poprvé celé tři měsíce. A utekly jako voda. 
Kolik knih jsem plánovala přečíst ... nepřečetla. 
Ani tolik filmů jsem nenafotila. 
Nebyla na speciální dovolené. 

Zato však plně užila každé naoko obyčejné chvíle. Radovala se, že v létě jsou noci teplé. Že se člověk může procházet jen nalehko. Světlo je dlouho do noci. A když pak slunce konečně zapadne, ráno vás vytáhne svými paprsky z postele,  jako zlatým provazem.  Polouchat bubnování letního deště na parapet. Zmoknout při bouřce. A pak na sluníčku uschnout. Jen tak lenošit na zahradě. Sbírat rybíz, angrešt, broskve a péct pak z nich koláče. Projít místa, co znáte, ale už dlouho jste na nich nebyli. 

Každý rok jsem dost litovala, že ten jel tam a ta támhle a já vlastně nikam. Ale letos za dlouhou dobu ne. Naopak mě zaplavil pocit štěstí. Jen kvůli tomu, že jsme. Tady a teď. Spolu. A tak se to nudné, líné léto, proměnilo vlastně nakonec v něco naprosto výjimečného.





    Foceno na Praktica bc1, Fuji Superia 200, sken negativu